|
Devatenáctiletý Vladimír Peml z Tanvaldu odešel 31. ledna 1976 se svými dvěma přáteli ze Zásady na chatu Černou studnici, kde skromně oslavovali jakousi událost. Všichni tři byli na lyžích. První z nich odjel dřív, zbývající dva se zvedli za chvíli. Bylo již tma. Před chatou Peml zjistil, že mu kdosi ukradl péra z běžeckého lyžařského vázání. Přítel mu tedy lyže vzal a oba zamířili hřebenovou cestou k Beranům, Peml pěšky, přítel na lyžích byl rychlejší. V Beranech čekal, vrátil se zpět pro kamaráda až na chatu, ale již ho nepotkal. Jel zpět do Beran, sjel s lyžemi do Zbytků u Zásady, kde bydleli Pemlovi příbuzní. Lyže opřel o dveře a v domnění, že chlapec již spí u strýce, odjel domů. Bylo pozdě večer. Až druhého dne se zjistilo, že Vladimír Peml k lidem nedošel. Při hledání nalezli i místo, kde na hřebeni odbočovala z cesty stopa přímo lesem dolů do údolí, tam, kde ve včerejší noci zářila světla vsi na úpatí hor. Na konci stop, jen několik set metrů pod hřebenem seděl, po více než deseti hodinách strávených ve sněhu blíž smrti než životu, Vladimír Peml. Nebyl již při smyslech a nedlouho nato, již v nemocnici, přes lékařskou pomoc zemřel.
(Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
|
