| Památka Annelore Feixové | r. 1960 |
| Typ objektu: | tabulka | |
| Kategorie: | vraždy a loupeže | |
| Rok události: | 1960 | |
| WGS 84-E: | 15°10'22.50'' | |
| WGS 84-N: | 50°46'38.64'' | |
| Poznámka: | Tabulka a monogram A. F. jsou vsazeny do skály v lesíku mezi Janovem nad Nisou a Malým Semerinkem | |
|
||
| Zpět na seznam | ||
| Příběh | ||
| Místo, kde bylo nalezeno mrtvé tělo plavovlásky Annelore Feixové, je jako stvořené pro pomníček. Lidé ji našli v nevelkém výklenku pod žulovou skálou ve smrkovém lese, přikrytou větvemi a poházenou sněhem. Pátraly po ní tehdy v Jizerských horách po dva dny stovky lidí, Veřejná bezpečnost, Horská služba, lyžaři, lesníci, a téměř dva měsíce pak trvalo, než kriminalisté chytili a usvědčili vraha. Vraha zachránily před šibenicí jen necelé čtyři měsíce, které ho dělily od plnoletosti, od osmnácti roků.
Ani zavražděná dívka nebyla stará, den po tom, kdy ji lidé 12. února 1960 nalezli, by byla slavila třiadvacáté narozeniny. Nedlouho před tím se do Jizerských hor, do Janova nad Nisou, přistěhovala odkudsi z Orlických hor i se svými rodiči. Ti také oznámili 11. února ráno jizerské Horské službě, že se předešlého večera nevrátila jejich dcera z každodenní odpolední lyžařské vyjížďky. Horská služba napřed zjistila, neleží-li dívka v některé z nemocnic, a pak vyhlásila pátrání. Zprvu hledalo čtrnáct členů Horské služby a asi dvacet studentů trutnovské lesnické školy v okolí Hrabětic, Semerinku a Janova. Pak se hledání rozšířilo hlouběji do hor - kdosi přinesl mylnou zprávu, že dívku podobného vzhledu a oblečení spatřil až u přehrady na Černé Nise. Den skončil, studenti a výletníci se rozešli. Přijela Veřejná bezpečnost, ale znovu hledat se začalo až ráno. To již pátrali po nezvěstné dívce stovky lidí. A v půl jedenácté ji našel jeden ze studentů zasypanou sněhem. Byla zastřelena třemi ranami z pistole a sněhem prosvítali tu a tam rudé skvrny, od kraje lesa až po skálu do jeho nitra. Ten les stál vlevo od modře značené cesty z Janova přes Malý Semerink. Místo, kde dívka ležela, bylo vzdáleno pouhých šedesát metrů od nejbližšího domu a půl kilometru od jejího bydliště.
Bylo nutné najít vystřelené nábojnice. Kriminalisté se dali do těžké práce, na místě činu ležela silná vrstva nového sněhu. Bylo povoláno vojsko a plamenomety pohltily vysoký sníh a obnažily zem. Porůznu na ní ležely tři nábojnice. V lese se našly i ukryté lyže. Pak následovalo mnoho týdnů vyšetřování. Přihlásil se i člověk, který hovořil s Annelore jako poslední. Byl to její známý, který ji potkal v Hraběticích. Když se za šera vraceli domů do Janova, sjížděli prudkou cestou a v místech, kde cesta vede pod starým, dodnes patrným hřištěm, spatřili postavu muže v kožichu podobném tomu, jaký v zimě oblékají železničáři. Bylo to právě v místech, kde byla nalezena jedna z nábojnic. Annelore tudy vlastně již neměla jezdit, bydlela o něco výš, ale vyprovodila svého známého až do Janova. Tam se s ním rozloučila a hned se vracela stejnou cestou zpět k místům, kde stál neznámý člověk. Vyšetřovatelé tomu přirozeně zpočátku nevěřili a z vraždy podezírali svědka. Ale dny ubíhaly a nic nevedlo k cíli. Vraha chytili až koncem března. Byl jím Ivan Drábek, železničář z Janova. Byl to zvláštní člověk - silný, urostlý mladík, podivín a samotář. Nehlášenou pistoli ukradl již v září 1959 otci svého přítele - měl nepotlačitelnou touhu přepadnout nějakou ženu. Bydlel jen kousek od Annelore Feixové a také ji znal. Desátého února stál před šestou hodinou večerní u lyžařské cesty, viděl Annelore sjíždět s lyžařem dolů a vzápětí samotnou stoupat zase na lyžích vzhůru. Když ho míjela, pozdravil a zeptal se, kolik je hodin. Posvítil jí baterkou, dívka odpověděla a stoupala dál. Teprve pak se odvážil vystřelit. Neuměl to, zasáhl ji do nohy. Dívka klesla, Ivan k ní došel a pomohl ji sundat lyže. Pak začala zraněná dívka těžce utíkat úboční cestou ke vzdáleným domům. Doběhl ji, srazil k zemi, a protože další náboj se vzpříčil v hlavni, tloukl dívku pažbou. Pak opravil zbraň a střelil ji do hlavy. Umírající odtáhl z cesty po svahu do lesa a ještě jednou vystřelil. Vrátil se pro její lyže a zahrabal je v lese do sněhu. K mrtvé dívce, která žila podle sdělení policejního lékaře ještě asi tři hodiny po přepadení, se vrátil po půlnoci, již mrtvou zneužil a pak ji ukryl pod skálu, větve a sníh a stopy zaházel. Z věznice se Ivan Drábek vrátil o čtrnáct let starší. (Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
||